VÍTÁNÍ JARA
V sobotu 31.3.2012 se zdravé jádro
Minimaxu zúčastnilo akce „Vítání jara“. Hned ve vlaku bylo
veselo, neboť Mafi, James a Potápka vytáhli své nástroje a začali
jsme hrát a zpívat. Dojeli jsme do Čermné a odtud šlapali krásnou
jarní přírodou. Podle předpovědi mělo být deštivo, ale počasí
příjemně překvapilo. Bylo sice pod mrakem, ale nepršelo a dokonce
na nás občas vykouklo sluníčko. Jako obvykle panovala po celou dobu
výborná nálada, takže nám ani nevadilo, že jsme malinko zabloudili.
Avšak Gibbon, jako správný turistický vůdce, měl všechno silně pod
kontrolou a věděl, kudy pokračovat. Vedl nás po březích potoka
Budišovky a pak podél řeky Odry, která se nádherně vlnila v prudkém
srázu pod námi. V trávě už vykvetly první květinky – podléšky,
plícníky, sasanky, petrklíče a devětsil. Rozkvetlé jívy lemovaly
břehy potoků a celá příroda nám oznamovala, že jaro je už opravdu
tady. Celá lokalita byla zajímavá svými břidlicovými skalami, které
jsme obdivovali.Cestu jsme si zpříjemňovali odpočinkovými
zastávkami, ať už to bylo u Čermenského mlýna nebo v lese na
dřevěných posezeních. Myslím si, že každý z nás nasával příjemnou a
krásnou atmosféru přírody, zapomněl na nepříjemnosti, které nás v
životě často obklopují a věnoval se právě těmto chvílím. Lesní
porosty, hučící potoky a veselí přátelé, to je ta pravá kombinace
na „vyvětrání hlavy“, kterou všichni občas potřebujeme!Došli jsme
na poutní místo „Maria ve skale“,kde jsme se po delší vycházce v
místní restauraci uvelebili a se svolením číšníka jsme si mohli i
zabékat. To, že naše skupina „táhne za jeden provaz“, se projevilo
i v objednání jednotného oběda. Všichni, bez výjimky, jsme si dali
smažák a vařené brambory. Do restaurace , za malou chvíli dorazil
také tatínek Křoví se svou rodinkou. Ani Kantry si nenechal ujít
naše setkání a dojel, i když má zlomenou ruku a nemůže to se svou
kytarou „rozjet na plné pecky“. Nevím jestli od tohoto setkání bude
oslovován Kantry, neboť změnil svou vizáž na Aramise. Celé
odpoledne jsme v restauraci zůstali. Venku začalo pršet, ale nám to
nevadilo. Popíjeli jsme si kávičku, pivo, kofolu, kdo na co měl
chuť, do toho příjemně debatovali a hráli a zpívali…Asi naše muzika
nebyla nejhorší, neboť si občas naše písničky pobroukával i
hostinský. Když už nadešel čas, vydali jsme se na vlakové nádraží
do Heřmánek a odtud domů. I ve vlaku, na zpáteční cestě, jsme
si to užívali a naše písničky zněly až na konečnou… A co říci
závěrem? Opět mi tato akce potvrdila názor, že všechny zúčastněné
na těchto akcích spojuje smích, přátelství, krásné zážitky a
neopakovatelné chvíle, kterých není nikdy dost!!!
Jarka