LORYŠKA 2008

16.8.2008

Jelikož se pořád nikdo nemá k tomu, aby nějak popsal tenhle
výjezd na hřebeny Beskyd, pokusím se zavzpomínat já.

Byla to pro mne jedna z prvních vícedenních akcí s rybníčkovou
partou. Jela jsem v pátek odpoledne autem, abych pobrala veškerou
bagáž, proviant a hudební nástroje a taky mladší část výpravy –
Lucy, Ondru a Johnyho. James s Oldou cestovali už ráno vlakem a
čekali nás nahoře. Loryška je kousek od Slavíče, krásná dřevěná
chajda.

Přijeli jsme tam … pršelo a bylo značně nevlídno. Pokus udělat
oheň venku po chvilce ztroskotal, upekli jsme maso, brnkli pár
písniček a brzy opustili bojiště. Zato uvnitř se potom békalo do
pozdních hodin. Sobota nebyla o nic lepší – mlha, déšť, zimno. Šli
jsme se projít, posbírat něco málo hřibů a borůvek, a zase rychle
pod střechu. U kamen bylo fajně. Hřiby skončily ve vaječině a
vaječina v našich žaludcích. Přehráli jsme skoro celý zpěvník,
většina osazenstva postupně usínala … a zde začínají mé vzpomínky
gradovat 😀 Protože se Jamesovi ani mně ještě spát nechtělo,
rozhodli jsme se odebrat do kuchyně, abychom svým hovorem a lehkým
brnkáním do kytary a klepáním do bubnu nerušili ostatní. Pokoušela
jsem se zavřít dveře co nejtišeji, jenže vypadla klika a následně
málem i celé dveře z pantů. Rána jako z děla, chajda se otřásla v
základech. Pak mi James vyprávěl, jak kdysi hrál divadlo a dělal
čerta – historka taková, že jsme se oba u toho řehtali jako koně.
Kolem čtvrté hodiny ranní jsme usoudili, že je čas na kávu …
hledat ve tmě konvici a hrníčky byl nadlidský úkol, jednodušší se
zdálo najít svíčku, protože „ta tady přece někde byla“. Přitom
ovšem spadly kamsi sirky a při šátrání po nich taky poklice. V
dalším záchvatu smíchu jsme se následně i my zřítili pod stůl.
Nakonec se podařilo kávu přece jen uvařit, ale … snaha chovat se
potichu vyšla poněkud naprázdno. Korunu oné noci pak nasadila
překvapená otázka (v sedm hodin) : „Vy už vstáváte?“, když jsme
byli spatřeni, kterak sedíme již za denního světla v kuchyni u
zapálené svíčky.

Jestli v pátek a v sobotu pršelo, pak v neděli na odjezd lilo
jako z konve. Proto jsem přebudovala své auto na autobus, abychom
se do něj vlezli všichni. Povedlo se, leč zarovnané bylo až po
střechu. Šest lidí s batohy a kytarami … no, přežili jsme a domů
dojeli v pořádku. Jen já jsem potom v Ostravě usnula za volantem,
když jsem stála na křižovatce na červenou 😉

Potápka