Toulcovy Maštale 2008

17.11.2008

Toulovcovy Maštale – listopad 2008

Byla to taková netradiční akce, původně vlastně hlavně moje.
Setkání po 15 – 20 – 25 (?) letech s lidmi, s nimiž jsem kdysi
jezdila na vandr právě do této krásné části Česka. Protože nebylo
jasné, kdo všechno přijede a jestli mezi účastníky budou muzikanti
(ač jsme v osadě vždycky nějaké měli), požádala jsem Mafiho, Jamese
a Lucy, aby mi pomohli se svými nástroji zajistit na večer trochu
kraválu a dobré nálady. Nakonec se to docela pěkně zvrhlo, všichni
se seznámili se všemi a v pohodě proběhly nejen oba večery, ale
celý víkend. V pátek odpoledne jsme vyrazili autem směr Litomyšl.
Po vyhlídkové jízdě mimo hlavní cesty (Lanškroun, Hoštejn) jsme
ještě obešli podvečerní litomyšlské náměstí a dojeli na místo činu,
jímž byla hospoda Na skalách v Budislavi. První večer byl tedy
seznamovací, postupně se nás sešlo kolem dvaceti. Po těch letech
bylo co povídat, na zpívání taky došlo, rozcházeli jsme se hodně po
půlnoci. Naše „rybníčková odnož“ měla vlastní apartmá, a tak jsme
ještě chvíli poseděli tam, přičemž nastal památný okamžik, kdy
Mafi, který předtím celou dobu pusu nezavřel, prohlásil, že tedy
bude mlčet … a vydržel to asi tak půl minuty, možná ani ne. V
sobotu se celá tlupa vydala na výlet do skal. Prošli jsme celé
skalní město, u studánky Džberka posvačili a zahráli jednu z našich
(v časech společných vandrů) nejoblíbenějších her s přehazováním
vejce ve dvojici na dálku, aniž by se rozbilo, což jak fotky
dokládají, se ne každému podařilo … Poté jsme se odebrali na
hřeben nad Údolím ticha, kde se v roce 1994 uskutečnil turnaj v
lesním volejbale, abychom toto zopakovali. Zápas to byl lítý, občas
s námi hrály i stromy a pařezy, mezitím někdo zakopnul o kořen,
místy všeobecný smích znemožnil další hru. Pravda … česká frakce
nakonec zvítězila, ale pobavili se všichni. Pokračovali jsme v
pochodu druhou částí skalního města k naší bývalé chajdě, tedy k
místu, kde stávala – nezbylo z ní už nic. Někteří cestou sbírali
hřiby, kterých bylo kupodivu pořád ještě dost. Mezitím se
Budulínkovi udělalo poněkud nevolno, a tak jsem hbitě pádila
nejkratší cestou pro auto, zatímco Mafi, James a Teo s ní měli
pomalu dojít k silnici. Záchranná akce se podařila – až na to, že s
Teošem tam zůstala i Kokoska a potom v autě chybělo jedno místo,
tudíž James jakožto rozměrově nejskladnější cestoval v kufru. Večer
po návratu se zase zpívalo a hrálo. My jsme pokračovali ještě v
naší „chaloupce“ a vydrželi to přibližně do čtvrté hodiny ranní …
tedy já a James. Mafi nám k tomu něžně předl (divím se, že
chaloupka nebyla do rána rozřezaná), ale nějakým zvláštním činěním
pouze při českých písničkách. Jakmile jsem začala zpívat anglicky,
přestal. Pak přišla česká a vrrrr … vrrrr … V neděli přišlo
balení, loučení a odjezd. Chtěli jsme se zastavit v Nových Hradech
v muzeu cyklistiky. Bylo bohužel už zavřené – inu, listopad, je po
sezóně. Alespoň jsme se prošli kolem zámku. Trochu jsme přitom
zmokli, a tak jsme docela rádi skočili do auta a ujížděli domů.

Potápka

100_0140

100_0124

100_0125

100_0126

100_0127

100_0129

100_0130

100_0131

100_0132

100_0133

100_0134

100_0136

100_0138

100_0139

IMG_1584

DSCF4089

DSCF4125

DSCF4130

DSCF4136

IMG_1503

IMG_1516

IMG_1522

IMG_1529

IMG_1546

IMG_1563

P1010367

P1010229

P1010255

P1010266

P1010270

P1010281

P1010319

P1010322

P1010333

P1010351

P1010362

P1010366

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.