Písničkový maraton byl můj šílený nápad.
Myšlenka byla taková: vyzkoušet, zda vydržíme hrát a zpívat 24
hodin bez přestávky, aniž by se repertoár jakkoli opakoval. Našli
jsme vhodný termín v rámci Letního srazu zimních táborníků, který
se konal na Rybníčku 4.-6.června 2009, pozvali pár dalších
muzikantů a v pátek o šesté večer začali.
Zpočátku to bylo jako na každém jiném Rybníku, energie dostatek,
zásoba písní velká. Rozjeli jsme to s Jamesem a Ivošem, kolem
půlnoci dorazil Mafi, na mandolínu si brnknul Křoví – s přehledem
jsme se prozpívali ke svítání. To už nám začala být zima, a tak
jsme se přesunuli k ohni a poněkud přitlumili, abychom nebudili ve
stanech spící zimní táborníky. V sobotu ráno jsme očekávali příchod
nových posil, leč nikde nikdo. Jen dva táborníci z Datyně se
přidali se svými písničkami. Ivoš se šel vyspat, posléze opět
přijel a táhnul to s námi dál. Kolem druhé hodiny odpolední nastala
krize nejtěžší. Já a James jsme nespali ani minutu, lili jsme do
sebe jednu kávu za druhou, prsty rozbité, hlasy skřehotavé …
Konečně se přiblížila šestá. Chytili jsme tak trochu druhý dech,
vytahovali z paměti i ze zpěvníku nejnemožnější věci, došlo už i na
Kaťušu a písně sprostonárodní. Hurá, čas vypršel ! Přežili jsme !
Kupodivu mě nikdo za ten nápad nezabil, naopak se mluvilo o dalším
ročníku. Někteří toho neměli ještě dost, a tak pokračovali i v
sobotním večeru … o tom ale já už nic nevím.
Potápka
