Pár řádek nadatlila Jarmila
„PAPPARAZZI“ Blondyna 😀
Pár fotek přetaženo z mafiho
galerky na „pomidoře“
Přidane fotky od Paparratzi Jaruny
🙂
Jakartovice 15.4. - 17.4.2011
Až do poslední chvíle ...
Ano, až do poslední chvíle jsem si
užívala víkendový pobyt v Jakartovicích, který byl opravdu
nádherný. Nebylo to pouze tím, že nám vyšlo krásné počasí, ale
hlavně tím, že se tam sešla parta úžasných lidí různých generací,
mezi kterými panují skvělé přátelské vztahy : smích, ochota pomoci,
porozumění a dobrá nálada. Dodatečně bych chtěla poděkovat všem
účastníkům Jakartovic, hlavně organizátorům a kuchařům, kteří až
luxusně vařili na primitivních kamínkách (=oheň + mříž) skvělé
jídlo uprostřed lesa bez vodovodu, plyňáku a ledničky. Znáte ten
úžasný pocit, když ráno vstanete a na klíně vám přistane čerstvě
uvažené žebírko s chlebem a teplým čajem? A sotva si užijete krásné
přírody kolem vás, tak si pochutnáváte na výborné domácí zelňačce,
která nemá chybu! A co takové do zlatova upečené bramborové placky
? Je to neuvěřitelné, ale v Jakartovicích, je to tak.
Další poděkování patřím skvělým a
neúnavným muzikantům, kteří při kytarách a bubínku hráli a zpívali
známé písně. Bez této muziky si už naše setkání nedovedu ani
představit, neboť se stala jejich neodmyslitelnou součástí. Vždyť
právě kvůli ní se pravidelně scházíme během celého roku v hospůdce
“ Na rybníčku“.
.
Třetí poděkování patří všem
ostatním. Proč? Za to, že můžu patřit mezi tak skvělou partu lidí,
kteří si vzájemně, rádi a ochotně pomohou. Jsem si jista, že by vás
nikdy nenechali „na holičkách“, když byste potřebovali jejich
pomoc. Vládne mezi nimi nádherné přátelství bez pomluv a závisti.
Přitom jsou to lidé různých profesí, různého věku a názorů… A
přesto spolu vycházejí a rozumí si. Je to vzácnost právě v dnešní,
někdy zlé a uspěchané době. Nemůžu zapomenout nato, když jsme
všichni seděli okolo ohně, zvedl se Romeo a rozhodl se dát všem na
lžíci „zdravotní kapky“ v podobě vaječného koňaku. Řeknete si, že
to byla legrace, ale úžasné na tom bylo to, že všichni zůstali na
svých místech a ochotně očekávali, až na ně přijde řada. Každý
seděl a jako malé děti jsme postupně otvírali pusy, abychom „lék“
spolkly. Nikoho nenapadlo něco špatného podotknout, odejít,
odmítnout … A v tom vidím kouzlo všech těchto lidí. Nejen, že se
všichni dobře bavili, ale všichni se přirozeně zapojili a nikdo
tuto chvíli, ať už úmyslně nebo neúmyslně, nepokazil! Tento skvělý
víkend, s mnoha krásnými zážitky a nekonečným smíchem, byl
zakončený u ohně, do kterého byl vložen kámen se smrkovou větvičkou
a za doprovodu kytary zazněla píseň „Mám rád ty chvíle…“ Všichni
účastníci, kteří stáli okolo ohně, zpívali nebo jen tiše
naslouchali. A v tu chvíli jsem si tohle všecno uvědomila a nebyla
jsem schopna nic rozumného říci. Hlavou mi pluly tyto krásné
zážitky a užívala jsem si poslední chvíle s těmito úžasnými lidmi.
Kdo to neprožije, nepochopí …
Jarka
