Vítání jara 2010

Vítání jara na Moravici 10.4.2010

Původně avízovaná velká účast se nekonala, většinu slabších
jedinců zřejmě odradilo počasí, takže když jsem se ve Svinově na
nádraží rozhlížela a poslouchala, ve kterém vagónu uslyším zpěv a
ryk, myslela jsem, že jsem si spletla vlak. Nakonec se v jednom
okně přece jen objevila známá hlava a já jsem je našla … Mafi,
James, Gibon, Red, kytara a buben – to bylo celé složení. Pravda –
ještě celou cestu vlakem venku pršelo, místy i lilo, taky v
Suchdole, kde Mafimu málem ujel přípoj, neb musel zakoupit kuřivo,
kapky padaly (a nemálo) při vystupování z vlaku ve Svatoňovicích.
Než jsme ovšem na jediném relativně suchém místě pod rozložitým
stromem vykouřili cigaretku míru, déšť se podstatně zmírnil a
směrem ke Kružberku „cesta byla suchá, místy mokrá“. Gibon nás vedl
nábližkou kolem bývalého lomu, kam prý kdysi jezdil, aby nám ukázal
tamní raritu – placatý smrk (takový, který se na břidlici přichytil
nějakými pakořínky z větviček a rozrůstá se do šířky místo do
výšky). Pak jsme došli kolem ohrady s jelínky, daňky, ovečkami a
bůhvíjakou další zvěří k přehradě, viděli myš, o níž jsme se dodnes
nedohodli, co to bylo zač, a pokračovali podél řeky. To už chvílemi
začínalo svítit slunko, sedli jsme si na turistické odpočívce na
lavičky a lehce posvačili. Gibon pak zatoužil po pivu a hnal nás do
hospody v Kružberku, která právě otvírala. Ještě něco jsme pojedli,
i to pivo jsme si dali, a že zase půjdeme dál. Jenže když už jsme v
hospodě, tak si zabékáme, ne ? Spásný nápad, protože venku se
strhla bouřka s krupobitím. Pěkně jsme si počkali, až přejde. Pak
jsme se chvilku dohadovali, kudy pokračovat, nakonec zvítězila
varianta Zálužné a dál se uvidí. Kolem třetí hodiny odpolední jsme
dorazili do zdejší hospůdky – otevřeno, obsluha milá a příjemná,
pivo dobré, kočka domácí jménem Růženka (tedy kočka opravdu
čtyřnohá …), zkrátka zalíbilo se nám tam, vytáhli jsme nástroje a
hráli a zpívali ostošest. Líbilo se to i místním, rozhodli jsme se
tedy zůstat, co nejdéle to bude možné.

S dopravním spojením z těchto končin žádná sláva, a tak mne
napadl nápad – zavolám svému kamarádovi, který kousek odtud bydlí,
ať pro nás přijede s Avií. Přijel, poseděl ještě s námi a pak nás v
pohodě zavezl až do Opavy k nádraží. Krásná akce … i když mi Mafi
neustále předhazuje, že se mi tak líbila hlavně proto, že jsem tam
byla sama se čtyřmi chlapy. Ale koneckonců má pravdu 😀

Potápka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.