BARTOŠOVICE 2011

Bartošovice, 7.5.2011

Svěží jarní ráno, krásně modrá obloha bez mráčků, bezvětří. Den
jak stvořený pro cyklistiku. Ve vlaku cestuji s cyklisty vybavenými
karimatkami a spacáky na přespání v přírodě. Pojedou podél Moravice
na Vítkovské Podhradí. Připomněla jsem si tím naše nedávné Vítání
jara kolem Moravice, jako vždy v dobré pohodě a s kytarami. Další
sportovec v ostře žlutém cyklistickém oblečení se chystá na
náročnou trasu z Přerova na Helfštýn a možná ještě dále. Docela mu
to věřím, jeho vypracovaná lýtka svědčí o dobré kondici. „Tady
podél Odry to mám důkladně projetý, teď jezdím dále. Je tu pěkně.
Ale zpět se dejte podél meandrů Odry, to je opravdu krásné!“
Přitakám se slovy, že jsme to projeli už loni a znám to.

Ve Studénce se vydávám směrem k Odře (loni byl most přes ní
ještě v opravě), Odra je v obležení rybářů, přes Novou Hůrku směrem
do Bartošovic. Na silnici jen občas něco projede, paráda! Kochám se
pohledem na cestu lemovanou alejí s odkvetlými, místy ještě
kvetoucími stromy. Příroda je svěže zelená, provoněná, slyším
zpívat ptáčky (uvědomuji si, že minulou sobotu také zpívali, to
byla akce Vítání ptačího zpěvu v Šunychlu), rozhlížím se po
krajině, vlevo Štramberská trúba a Bílá hora, Lysá je v oparu,
obrysy Beskyd spíše tuším. S kopce sjíždím do Bartošovic, malebné
vesnice, kterou protéká Bartošovický potok. Uprostřed se tyčí
zachovalý kostel, nově opravený zámek a fara, zámecký park, v něm
úžasný strom. Josefinin platan. Nejstarší strom svého druhu u nás,
stáří asi 170 let, zasazen po smrti Josefíny, která přebývala na
zámku v Bartošovicích. Javorolistý platan, výška 32m, obvod kmene
780 cm. Historie zámku sahá do 15. století, kdy byla postavena
tvrz. Do dnešní podoby přestavěn po mnoha úpravách v 18. a 19.
století. Dnes slouží Regionu Poodří, poskytuje také ubytování.
Dobové dřevěné schodiště a obložení stěn, ve vchodu erb z r. 1769.
Projela jsem středem vesnice – krásný pohled na udržované budovy v
centru vesnice, kostel a faru. Projíždím kolem Záchranné stanice,
úpravy trvající tři roky jsou ukončeny, oproti loňsku je pěkně
upravený i vchod. Jak jsem se později dočetla na internetu, zrovna
se vylíhla dvě ze tří mláďat čápa bílého. Vracím se na cestu
lemovanou stromy a naskytne se mi pohled z opačné strany. Hory
stále v oparu, ale nalevo na kopečcích se střídají zelené a žluté
pruhy rozkvetlé řepky (skoro jako oblast Lisse), z dálky mne
sledují bílé budovy Klimkovického sanatoria. Projíždím Novou
Hůrkou, v zámku je den otevřených dveří. Jak později zjistím, pro
zájemce o poskytované služby, ne pro zvědavce mého typu. Viditelně
nemá takovou péči jako Bartošovický. Následuje opět cesta lemovaná
řadou ovocných stromů. Projíždím Albrechtičkami, krásný název, opět
mne upoutá bílý kostelík lemovaný hroby, ke kterému se stoupá od
potoka po několika desítkách schodů. Míjím dřevěnici, malé muzeum a
informační centrum s historickými nástroji běžného života v
minulých dobách, to jsme si také prohlédli loni. Potkávám barevné
cyklisty, jednotlivce s pohledem upřeným někam do asfaltu anebo
veselé skupinky i s dětmi. Následuje pěkná projížďka poblíž Odry,
ta se ale schovává za stromy vlevo. Napravo je rozlehlé letiště,
hangáry, startující a přistávající malá letadla. Další vesnice s
pěkným názvem – Petřvaldík, Košatka, pak přes Odru na hráz mezi
rybníky Křivý a Bezruč, opět dlouhou alejí přestárlých vrb až do
restaurace U Matěje na zaslouženou plzeň. Jen zasyčela. Mám za
sebou krásný den v krásné přírodě Moravské brány, VRV – velmi
romantický výlet.

Ellis

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *