Pulčiny proběhly 26.-28.9.2009
Pulčiny – září 2009.
Romeo s Káčou zorganizovali poslední zářijový víkend vandr na
Pulčiny. Jelikož mi přálo štěstí a dostal jsem volno, jak v práci,
tak od Miciny a mohnul jsem jet také. V pátek ráno jsme jeli vlakem
někam na konec Valašska. Tuším, že jsme vystoupili v železniční
stanici Střelná. Po nezbytném doplnění zásob v místním obchůdku
jsme byli Romeem vedeni do lesů. Počasí bylo nádherné a okolí
taktéž. Kačenka se cestou pořád chtěla fotit s nějakýma
,,zvízatama“, tak jsme musili být trpěliví. Vyšlápli jsme na Čubovu
rozhlednu, kde byl nádherný, panoramatický výhled na okolní,
zvlněnou, pasteveckou krajinu.
Po té jsme se spouštěli do Francovy Lhoty. Dědina to byla dlouhá,
předlouhá. Konce neměla, slunce ,,pralo, jak o dušu“ a hospoda v
nedohlednu. Nakonec jsme k ní došli, notně, cestou po asfaltu
uondaní. Po páru ,,pifsonech“ a znovunabytí sil jsme vyrazili na
další cestu. Z údolí jsme stoupali cestou mezi pastvinami,
sledováni pasoucími se krávami, které si asi mysleli, že jim dáme
nějaké futro. Neměl jsem z nich dobrý pocit, přestože Romeo
uklidňoval, že jsou jenom zvědavé. Jenomže má dědičná zkušenost,
rudého bojovníka, s bizony a tenký drátek mezi námi mi nedovolili
polevit v ostražitosti. Na horizontu jsme chytli dech a již lesem
postupovali k Pulčinám. Cestou Káča naleznula 50-ti korunovou
bankovku a byla pochválena. To jsme ještě nevěděli, že Káča, coby
správná indiánská žena hledá i ,,futro“, nejenom hotovost. V
Pulčinách jsme zapadli do trampské hospody a po dobré večeři se
optali, zda si můžem zabékat. Vandrácký majitel se jen podivil, že
ve vandrácké hospodě se někdo dotazuje, zda může hrát na kytaru.
Večírek začal nenápadně. Ale postupem doby zábava nabírala na
intenzitě. Objevily se taneční páry a další hráči na kytaru, ale
bez kytar a tak ,,Jiřina“ šla z ruky do ruky a byla v jednom kole.
Jeden pán, který lehce nakouknul, při spatření toho ,,masakru“,
ihned běžel pro mandolínu a zase bylo hlučněji. Místní ,,čípek“
tancující paní učitelce sebral značkovou botu a s výkřikem ,, Přece
taková dobrá mmuzika nebude hrát za darmo“, obešel celou hospodu a
před Romea vysypal cca 120,. Kč. Další výdělek za ,,hudební
produkci“. chi chi Zábava trvala dlouho do noci. Pak jsme šli
hledat tábořiště. Bylo to dost náročné protože jakmile jsme
opustili poslední pouliční lampu, tak nás obestřela černočerná tmá,
kde nebylo vidět ani na půl kroku. Kemp jsme nakonec našli,
postavili stany a šli spát. Kromě mě. Ještě jsem byl chvíli u ohně,
kde mi jeden ,,drdatý“ drak nabídnul ,,cikárko“. Chutnalo po zelí,
tak jsem ho vrátil a šel spát také. Jenže ouha – ještě dvě hodiny
jsem sebou mlel, jak nemocné tele s vyvalenýma ,,cajskama“.
,,Drdáč“ měl štěstí, že tam ráno již nebyl. Po snídani jsme
nabalili pár věcí a,,Jiřinu a šlo se na Čertovy skály. Krásný výlet
! Nad skálami nad odpočívkou Káča našla, již to zmiňované futro.
Dobrou konzervu s trenčanským párky. Jo, jo, ten Romeo má. Pak jsem
ještě šli na další skály. Romeo nás vednul podle mapy. Nutno
přiznat, že se Romeo ,,nepogibbonoval“, protože vždy věděl, kde
jsme, co jsme a kam jdeme. chi chi Pak jsme slezli do dědinky na
oběd a zpět se nejkratším směrem, napříč pastvinami pomalu
štráchali na Pulčín. Na pastvinách jsme potkali místního zemědělce
a na dotaz, co to má s sebou za nestylový kufřík, odpověděl, že v
tom je trumpeta a že po práci si na těch opuštěných, rozlehlých
pastvinách zatroubí ! To bylo něco pro nás ! Tak nám, ze začátku
trochu nesměle zatroubil. My, mu naleli rumu a pak zahráli skladbu
od jeho oblíbeného Kryla, takže pro změnu jsme zase dostali my
jeho. V rostoucí tmě jsem šlapali dál a cestou nás provázel
neuvěřitelný zvuk trubky. V hospůdce jsme zase zabékali a pak se
odebrali do hajan. Ráno jsme ještě šli dát nějaká fota na pulčinské
skály. Nastalo balení, úklid tábořiště a podle mapy, přes hory a
doly přesun na nádraží a odjezd domů.
Kdo se neúčastnil, mohl jen hořce litovat ! To je ale jasné,
protože to byla akce, kterou organizoval Romeo !!!
Mafi.
