ZIMNÍ TÁBOŘENÍ 2012 v údolí řeky Moravice
Ve dnech 13.-15.1.2012 pořádal KČTTJ Bohumín „Zimní táboření“ v Žimrovicích u Opavy. I když jsem nebyla přímým účastníkem této akce, jela jsem se v sobotu s několika členy a příznivci skupiny Minimax do těchto míst alespoň podívat.
Po cestě vlakem a autobusem jsme vystoupili v Žimrovicích před restaurací „ U Dihlů“, kde jsme si dali oběd a nějaké to pivo a vydali se cestou směrem k zimnímu tábořišti. Šli jsme krásnou zimní krajinou, všude kolem nás se třpytil sníh a sluníčko příjemně hřálo. Cestou vládla veselá nálada, ale naše hlasy se ztišily, když se před námi objevila velká zasněžená louka. Zůstala jsem stát a první, co mě napadlo bylo, že se dívám na nějaký historický film, který se právě tady natáčí … Nejvíce mě zaujaly muži a ženy v dlouhých kabátech, kožešinových vestách, kovbojských klouboucích,vysokých kožených botách, historických vojenských uniformách vojáků, ale i kabátky do pasu a podkasané sukně zdobené krajkou u některých žen. Moji podívanou přerušilo příjemné přivítání těchto lidí a něco na zahřátí.
Do těchto míst mě zavedla také moje zvědavost, co tady ti lidé z různých koutů země dělají ? Tři dny v mrazivé krajině a jediným přístřeškem byly pouze nízké stany, které se tu krčily a nebylo je ani vidět, bez pitné vody, elektřiny, pohodlí … Jediný zdroj tepla bylo ohniště uprostřed tábořiště, na kterém si tu táborníci připravovali jednoduchá jídla, vařili čaj, opékaly brambory a párky.
Když jsem se mezi nimi pohybovala, hodně jsem pochopila. I když to byli lidé různých věkových kategorií, hovořili s námi jako bychom se znali už dlouhá léta, všichni mezi sebou debatovali o svých zážitcích z jiných akcích, vzpomínali na akce předešlé a hovořili o akcích připravovaných. Někteří si vyšli na procházku do krásného zasněženého okolí. Odpoledne si táborníci zpestřili program různými veselými soutěžemi, které si také vyhodnotili.
Když se začalo stmívat, vydali jsme se všichni, my i táborníci, zpátky do restaurace „U Dihlů“, kde jsme zůstali až do pozdních nočních hodin. Všichni se dobře bavili, vládla příjemná atmosféra, lidé zpívali, popíjeli, tančili a to vše za doprovodu naší hudební skupiny Minimax.
Když jsem v brzkých ranních hodinách usínala v teplé posteli, myslela jsem na všechny ty „blázny“, kteří se vraceli v mrazivé noci zpátky do svého stanoviště, aby ulehli ve stanech do svých spacáků a strávili tak další noc.
„Blázni „ ? Možná … Na druhou stranu jsem pochopila, že tito lidé chtějí být blízko přírodě, usínat u hučící řeky, ať už je venku třeba -5° C, vstřebávat a nasávat atmosféru lidí, které tady potkali, neboť tyto zážitky si ponesou po celý život. Určitě to má své nádherné kouzlo …
Jarka
